Představíme si tedy zejména osobu zakladatele, obmyšlené a svěřenské správce a následně se zastavíme u dalších neinstitucionalizovaných možností. Plynule tím navážeme na předchozí dva díly seriálu, které se věnovaly vymezení svěřenského fondu, jeho původu, vývoji a v neposlední řádě i komparaci české a zahraniční právní úpravy.

Zakladatel je osobou, jenž za účelem založení svěřenského fondu vyčleňuje svůj majetek mimo své vlastnictví. Současně s tím pověřuje svěřenského správce, aby k vyčleněnému majetku namísto zakladatele vykonával vlastnická a jiná majetková práva v souladu s účelem svěřenského fondu, který byl zakladatelem vymezen. Svěřenský správce se však nikdy nestává vlastníkem vyčleněného majetku. 

Na tomto místě je pak nutné vysvětlit taktéž rozdíl mezi osobou zakladatele a přispěvatele svěřenského fondu. Vyčlenit majetek do svěřenského fondu je totiž možné nejen při jeho vzniku, ale i po něm, tedy v průběhu celé existence svěřenského fondu. Osoba, která takto majetek ve svěřenském fondu zvýšila, takzvaný přispěvatel [§ 1468 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“)], se však nestává, jak by se mohlo na první pohled zdát, zakladatelem tohoto svěřenského fondu, a to bez ohledu na hodnotu majetku, kterým do fondu přispěla (tj. i v případech, kdy je hodnota příspěvku mnohanásobně vyšší než počáteční vklad zakladatele).