V této souvislosti se zaměříme na obligatorní a fakultativní dokumentaci, která se pojí se zřízením a vznikem svěřenského fondu, přičemž zvláštní pozornost bude věnována statutu svěřenského fondu, který představuje základní stavební kámen svěřenského fondu. V závěru se pak zaměříme na zánik svěřenského fondu.

Právní úprava nepřiznává svěřenskému fondu právní subjektivitu a jak bylo podrobněji rozebráno v prvním díle tohoto seriálu, nejedná se o právnickou osobu. Od roku 2018 lze nicméně i v případě svěřenských fondů sledovat dvoufázovost jejich vytvoření. Rozhodným pro vymezení jednotlivých fází, je rovněž právní titul, na základě kterého dochází ke zřízení svěřenského fondu. Ustanovení § 1448 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že ke zřízení svěřenského fondu dochází „vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci majetek k určitému účelu (i) smlouvou nebo (ii) pořízením pro případ smrti.“ Rozlišujeme tak svěřenské fondy zřízené za života zakladatele (inter vivos) na základě zřizovací smlouvy a svěřenské fondy zřízené pro případ smrti (mortis causa) na základě pořízení pro případ smrti.