Veřejně prospěšný účel 

V praxi jsou entity pro správu majetku čím dál častěji zřizovány za soukromým účelem. Je-li však v rámci správy majetku zřizována entita za veřejně prospěšným účelem, setkáváme se s jistými odlišnostmi oproti entitám, jejichž využití typicky spočívá v mezigeneračním předání majetku, zajištění rodiny do budoucna či např. zajištění kontinuálního chodu podnikatelských struktur do entity vložených v době jakékoliv nezpůsobilosti zakladatele.

Přestože se lze v rámci správy majetku setkat s mnoha konkrétními účely, obecně od rekodifikace soukromého práva dochází k hlavnímu rozdělení na soukromý a veřejný účel. Účel je přitom stěžejním atributem a hodnotou každé entity pro správu majetku, který určuje její další využití a subjekty, v jejichž podpoře spočívá.

Veřejně prospěšný účel v českém právním řádu přímo definován není. Jedná se o pojem obecný, jehož úplná definice se může v čase v určitých oblastech měnit. Obecně jej můžeme charakterizovat jako určitou činnost směřující k podpoře obecného blaha, tj. například k ochraně života a zdraví, životního prostředí, kulturního dědictví, lidských práv a svobod apod.

O veřejné prospěšnosti se občanský zákoník zmiňuje v ustanovení § 146, které definuje veřejně prospěšnou právnickou osobu jako „osobu, jejímž posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha, pokud na rozhodování právnické osoby mají podstatný vliv jen bezúhonné osoby, pokud nabyla majetek z poctivých zdrojů a pokud hospodárně využívá své jmění k veřejně prospěšnému účelu“.

V případě veřejně prospěšného účelu je tak kladen důraz na trvalou či alespoň dlouhodobou aktivní činnost směřující k naplnění tohoto účelu. Veřejně prospěšná přitom musí být pouze činnost hlavní, a není tedy vyloučeno provozování i jiné činnosti jako činnosti vedlejší (např. podnikatelské či jiné výdělečné nebo hospodářské, je-li jejím účelem podpora hlavní činnosti).

Od veřejně prospěšného účelu je třeba odlišovat účel dobročinný, který je v určitých aspektech dosti podobný. Tyto nicméně nelze zaměňovat a je třeba vždy posuzovat konkrétní vymezení daného účelu. Přestože se veřejně prospěšný účel vyznačuje všeobecnou podporou obecného blaha a dobročinný účel limitací na určité okruhy osob určených jednotlivě (skupinově, druhově), lze se ztotožnit s právním názorem prof. Ronovské, že i na okruh dobročinných účelů lze z určitého hlediska hledět i jako na veřejně prospěšné – prospěšné obecnému blahu.