Svěřenský fond lze s odkazem na příslušnou právní úpravu vymezit jako entitu bez právní subjektivity, která vzniká tím, že zakladatel (nebo zakladatelé) vyčlení majetek ze svého výlučného vlastnictví, ke správě vyčleněného majetku je na základě smlouvy či pořízení pro případ smrti povolán svěřenský správce, který se zavazuje ke správě majetku, přičemž je vázán předem stanoveným účelem svěřenského fondu.

Specifikem svěřenského fondu pak je zejména absence vlastnického práva všech zúčastněných osob (tj. zejména zakladatele, svěřenského správce, obmyšlených a dalších) k majetku, který byl vyčleněn do svěřenského fondu, a který je správcem fondu spravován. Svěřenský správce v souladu s podmínkami a omezeními stanovenými statutem „toliko“ vykonává vlastnická práva, přičemž je současně při výkonu své činnosti povinen jednat v souladu s pravidly péče řádného hospodáře, která se projevují zejména skrze povinnost šetřit a rozmnožovat podstatu svěřenského fondu a dbát o naplňování účelu stanoveného statutem.