Stala jste se expertkou na správu majetku, což je poměrně specifická a v české právní branži také relativně mladá oblast. Co vás nasměrovalo?    

Mě vždycky lákalo rodinné právo v tom smyslu, že budu pomáhat lidem řešit jejich problémy. Už v prvním ročníku vysoké školy jsem působila v menší advokátní kanceláři, kde jsem se zabývala korporátním právem, litigacemi a také trestním a rodinným právem. Po škole jsem jako koncipientka nastoupila do advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný, dnes Portos, s tím, že se budu věnovat korporátnímu právu. V této oblasti jsme měli klienta, který využíval pro správu majetku lichtenštejnské nadace, a to v době, kdy v České republice svěřenské a nadační fondy ještě nebyly právně zakotveny. Díky tomu jsme se s kolegy dostali ke správě majetku a přišli do kontaktu s její stoletou tradicí v Lichtenštejnsku. Dalo nám to náskok, a když bylo něco podobného zavedeno i v Česku, pokračovali jsme v tom a zúročovali své zkušenosti. Mně se zároveň krásně spojilo právo korporátní s právem rodinným.

Zavedení moderní správy majetku je v Česku spojeno s novým občanským zákoníkem?   

Ano, příslušná právní úprava nabyla účinnosti v roce 2014, ale nějakou dobu trvalo, než se čeští klienti naučili nové formy využívat. Kolem roku 2018 přišel první nárůst poptávky.

Jak byste hodnotila dnešní trh s touto právní službou a zájem klientů o ni?    


Stoletou lichtenštejnskou historii těžko někdy doženeme, ale dnes máme příslušné instituty v právním řádu deset let a pokrok je určitě znatelný. Majitelé firem přistupují ke svému podnikání sofistikovaněji, více přemýšlí nad tím, jak rozložit rizika, jak vše právně ošetřit, více využívají odborných služeb. Na začátku devadesátých let se málokdo zabýval tím, jak vše nastavit, aby byla rizika ošetřena ze všech stran. V tomto směru se přístup určitě posunul a přiblížil západním zvyklostem. Zájem o nadační a svěřenské fondy stoupá každým rokem, a plyne zejména z toho, že lidé, kteří mají nějaký majetek, chtějí mít vše vyřešeno tak, aby to fungovalo i do budoucna.
Svěřenské fondy v Česku proslavil hlavně Andrej Babiš, když do nich převedl svůj Agrofert, aby se jako politik vyhnul podezření ze střetu zájmu.

Byla to reklama?    

Říká se, že negativní je také reklama. Díky tomu se institut svěřenských fondů dostal do povědomí veřejnosti. Do té doby klienti chodili s otázkou, jak by mohli svojí situaci řešit, a dnes přichází s tím, jestli je pro ně svěřenský fond vhodná forma správy majetku.

Vaše právní kancelář založila v roce 2017 pro správu majetku firmu CCS PREMIUM TRUST. Proč vznikla speciální dceřiná firma?    

To je opět praxe inspirovaná Lichtenštejnskem, kde bývá běžné, že vedle advokátních kanceláří fungují ještě společnosti, které se věnují výlučně poradenství ve správě majetku. Je tomu tak proto, že advokátní kancelář je limitována v tom, jaké služby může poskytovat. My očekáváme, že i v Česku bude po vzoru zahraničí pokračovat profesionalizace správy majetku. To znamená, že budou nastaveny podmínky, které musí správce splňovat, aby mohl vykonávat svou funkci. Chtěli jsme mít v tomto směru náskok. Dceřinou firmou tomu jdeme naproti.

Jak hodnotíte tuzemskou úpravu svěřenských a nadačních fondů? Povedla se?    


Vždy je co zlepšovat, takže by určitě v rámci již zmiňované profesionalizace bylo dobré upravit nebo nastavit pravidla pro profesionální správce, na čemž už ostatně naše kancelář v rámci České advokátní komory pracuje. Ale co se týká právní úpravy, tak ve svém základu je dobře nastavená a plně funkční, dokonce umožňuje oproti zahraničním právním úpravám klientům širší možnosti a flexibilnější využití.

V roce 2023 jste se stala jako jediný zástupce z České republiky členkou prestižního cambridgeského fóra, kde si profesionálové ve správě majetku vyměňují zkušenosti. Vyplynul z této výměny nějaký nový trend v oboru?    

Kromě zmíněné a diskutované profesionalizace správy majetku k nám postupně přichází praxe, kdy se rodiny v rámci správy majetku snaží zajistit i to, aby veškeré služby, které potřebují, mohly řešit na jednom místě, ať už jde o vzdělání pro děti, výběr a zajištění dovolené, daně nebo další ekonomické otázky. Službu wealth office u nás našim klientům už nabízíme a dá se očekávat další vzestup poptávky.
Pak samozřejmě celá řada zahraničních kolegů řeší problematiku dědických daní, které v České republice zatím nemáme, ale v zahraničí je to poměrně běžná záležitost. Fondy jsou tedy i řešením pro to, aby majetek nevstupoval do dědického řízení, které bývá zdlouhavé a nákladné. Fondy oproti tomu navíc umožní šířeji a pružněji určit, jak bude s majetkem naloženo.

Pojďme ještě k vaší kariéře. V Portos jste se poměrně rychle stala vedoucí týmu a posléze i partnerkou kanceláře. Čemu to přičítáte?    

Nejspíš to souvisí s tím, že právo je můj život. Vždycky mě bavilo a věnovala jsem se mu nad běžný rámec už během školy, když jsem začala pracovat už v prvním ročníku. Propojovala jsem tak teorii s praxí. O to víc mě vše zajímalo a chtěla jsem v tom být dobrá. Důležité jsou ale samozřejmě i vhodné vlastnosti a schopnosti, jako je zodpovědnost, cílevědomost, schopnost věci dotahovat do konce, organizační schopnosti, komunikativnost a v neposlední řadě i empatie. V tomto směru bych podtrhla naši snahu klientům skutečně pomoci a nebrat to jen jako práci.

Bylo pro vás v dosavadní kariéře spíše výhodou nebo nevýhodou, že jste žena?    

Já jsem ráda, že jsem žena. Vím, že advokacie je hodně vnímána jako mužská profese, ale nikdy jsem se nesetkala s tím, že bych byla jako žena nějakým způsobem znevýhodňována.

Jaké bylo vstoupit do vedení firmy jako jediná žena mezi samé muže?    

Ano to bylo vcelku přirozené, protože já se svými kolegy pracuji už roky. Odjakživa jsem měla ráda smíšené kolektivy. Myslím si, že to má své výhody, protože ženy mají trochu jiné přístupy a pohledy na určité věci a je tedy ideální využít té kombinace, protože to vede k lepším výsledkům. Na druhou stranu si nemyslím, že je dobré se o to snažit za každou cenu. Rozhodovat mají schopnosti, nikoli to, zda je člověk muž či žena.