Akcionářské dohody představují právní nástroj pro nastavení vzájemných vztahů mezi akcionáři v akciové společnosti, které nejsou pokryty stanovami společnosti nebo právními předpisy. Akcionářské dohody umožňují akcionářům flexibilně upravit otázky týkající se společnosti, převodu akcií, hlasovacích práv či například investování v rámci společnosti. Jedním z často upravovaných institutů v akcionářské dohodě je předkupní právo, jehož cílem je předejít nežádoucím změnám v akcionářské struktuře.
Z právního hlediska je akcionářská dohoda smluvním závazkem, který upravuje vzájemně práva a povinnosti akcionářů a jsou závazné pro smluvní strany dohody. Významným aspektem právní povahy akcionářských dohod je také otázka jejich důvěrnosti, jelikož na rozdíl od stanov nepodléhají povinné publicitě v obchodním rejstříku, tedy zveřejňování ve sbírce listin.
Sjednání předkupního práva v akcionářské dohodě a stanovách
Pokud dojde k vytvoření předkupního práva v rámci akcionářské dohody, tak si akcionáři musí určit, zda si přejí zakotvit předkupní právo do stanov společnosti. Obecně doporučujeme zakotvení předkupního práva do stanov, protože v takovém případě předkupní právo sice bude viditelné pro třetí osoby, ale docílíme toho, že v případě převodu akcií bude převod stižen neplatností.
Od roku 2021 již nelze předkupní právo k akciím zřídit jako věcné předkupní právo a zapsat ho do obchodního rejstříku, jelikož § 32 odst. 5 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech („Zákon o obchodních korporacích“) stanoví, že: „Na zřízení a vznik jiného věcného práva než zástavního práva k podílu v obchodní korporaci, který není představován cenným papírem nebo zaknihovaným cenným papírem, se použijí obdobně ustanovení občanského zákoníku o zřízení a vzniku zástavního práva k podílu v korporaci.“
Muselo by se tedy jednat o omezení převoditelnosti akcií dle ustanovení § 270 a § 271 Zákona o obchodních korporacích. Takové omezení převoditelnosti akcií by mohlo být vázáno na souhlas představenstva či správní rady, tedy statutárního orgánu společnosti, který by ověřil, zda bylo předkupní právo využito. Již jsme se také setkali se zřízením specializovaného „dozorčího“ orgánu v rámci společnosti, který byl ustanoven vždy, když docházelo k převodu akcií. Současně by takové omezení bylo vidět v rámci ostatních skutečností v obchodním rejstříku a potencionální budoucí nabyvatel by se nemohl domáhat, že o této skutečnosti nevěděl. Ustanovení tohoto zákona nám umožňuje omezit převoditelnost akcií v okruhu osob (například na osoby spojené dle zákona o dani z příjmu) nebo přímo přistoupením k akcionářské dohodě.
Důsledky porušení předkupního práva
V případě, že předkupní právo bude zřízeno jako omezení převoditelnosti akcií ve stanovách a současně takto bude zapsáno v obchodním rejstříku společnosti, tak porušení takto zřízeného předkupního práva bude sankcionováno relativní neplatností smlouvy o převodu akcií podle § 271 Zákona o obchodních korporacích. Osobou, která bude oprávněna namítnout neplatnost smlouvy bude v tomhle případě samotný akcionář nebo akciová společnost.
Pokud bude předkupní právo sjednáno pouze v akcionářské dohodě, budou možnosti obrany akcionáře značně omezeny, jelikož závazky v akcionářské dohodě jsou prakticky těžko vymahatelné. Zpravidla je v akcionářské dohodě sjednána smluvní pokuta, kterou by mohl akcionář požadovat. Smluvní pokuta by měla být v dostatečné výši, aby byla odstrašující pro samotné porušení. Pokutu je vhodné sjednat alespoň v 1/3 tržní ceny akcií. Smluvní pokutu můžeme stanovit i recipročně, pokud akcionář, kterému svědčí předkupní právo, dá najevo, že předkupní právo využije, ale na poslední chvíli kupní smlouvu neuzavře, tak by měl být za takové porušení také sankcionován. Dále může akcionář dle právní úpravy požadovat náhradu škody, nicméně ta je v rámci akcionářských dohod hůře vyčíslitelná i vymahatelná, a proto není vhodné se na ni spoléhat.
Na úpravu předkupního práva k akciím lze také uplatnit obecnou úpravu předkupního práva vyplývající z § 2140 – § 2149 občanského zákoníku. Obligační předkupní právo způsobuje, že předkupní právo k akciím převodem akcií na třetí osobu zaniká a pak je možné požadovat pouze již zmíněnou smluvní pokutu a náhradu škody. Z tohoto důvodu tento způsob úpravy předkupního práva v praxi nedoporučujeme. Přesto se však s takto nastaveným předkupním právem stále často setkáváme v akcionářských dohodách. Další možností obrany v tomto kontextu nám dává ustanovení § 2145 občanského zákoníku, které se uplatňuje i na obligační předkupní právo: „Věděl-li koupěchtivý o předkupním právu nebo musel-li o něm vědět, platí, že smlouva je uzavřena s rozvazovací podmínkou uplatnění předkupního práva“, nicméně vědomost nabyvatele o předkupním právu často chybí, jelikož akcionářská dohoda není veřejná a strany jsou vázány povinností mlčenlivosti. Pokud by nabyvatel o předkupním právu věděl (například z předsmluvních jednání), připadalo by zde v úvahu právě využití této rozvazovací podmínky.
Předkupní právo a jeho omezení pouze na část akcií na jméno
V praxi je možné, aby se omezení akcií stahovalo pouze na jejich část. Je možné například stanovit tři zvláštní druhy akcie. Na první druh se nebudou vztahovat žádná omezení, na druhý druh bude omezení převoditelnosti vázáno souhlasem valné hromady a na třetí druh bude nutný souhlas valné hromady a současně bude zřízen dozorčí orgán, který přezkoumá, zda u těchto akcií bylo využito předkupní právo. Je tedy možné stanovit různé podmínky omezení převoditelnosti pro různé akcie na jméno.
Takové akcie je nicméně nutné rozlišit od ostatních akcií, přičemž by se mohlo jednat o odlišení číselné nebo omezení akcií v rámci různých kategorií (Akcie A, Akcie B apod.). U zaknihovaných akcií by odlišení proběhlo prostřednictvím označení odlišným kódem ISIN nebo jinou podobnou identifikací. V rámci obchodního rejstříku by následně došlo k zviditelnění tohoto omezení, kde by byly přímo viditelné odlišitelné podmínky převoditelnosti akcií.
Další možností, jak chránit předkupní právo sjednané pouze v akcionářské dohodě je možnost úschovy listinných akcií u schovatele. Schovatel by měl povinnost akcie vydat pouze v případě, že vlastník předloží písemný souhlas předkupníka s tímto vydáním.
Vliv předkupního práva sjednaného v akcionářské dohodě na další řízení
Pokud je veden výkon rozhodnutí nebo insolvence, která je vedena proti majetku akcionáře, má předkupní právo specifické podmínky. Pokud dochází k dražbě akcií dle § 329 odst. 3 občanského soudního řádu, tak obligační předkupní právo je pro předkupníka dostačující, protože pokud více dražitelů uskuteční stejnou nejvyšší nabídku, tak soud udělí příklep tomu, kdo má předkupní právo. Předkupní právo tedy při výkonu rozhodnutí zaniká až v tom případě, kdy vlastnické právo akcií přejde na vydražitele a předkupní právo tímto okamžikem zanikne. Akcionář zde musí být značně opatrný, jelikož soud ho v takovém případě neinformuje o možnosti vydražit akcie v rámci dražby.
Pokud dochází ke zpeněžování majetkové podstaty v insolvenci, tak zde insolvenční správce není nikterak vázán předkupními právy sjednanými v akcionářské dohodě dle § 284 odst. 2 insolvenčního zákona. Cílem je, aby bylo co nejsnáze dosáhnuto zpeněžení majetkové podstaty.