Pokud vše zjednodušíme, jde o vztah, ve kterém zakladatel (osoba vyčleňující majetek) předává část svého vlastnictví správci, který je povinen tento majetek spravovat podle předem stanovených podmínek, a to ve prospěch určené osoby – beneficienta.

Právní úprava rozlišuje mezi prostou a plnou správou cizího majetku. Tento článek se zaměří na základní práva a povinnosti správce takto vyčleněného majetku v souladu s platnou právní úpravou.

V obecné rovině platí, že správcem může být fyzická nebo právnická osoba, ve vztahu ke svěřenskému fondu je nicméně stanoveno v souladu s § 1453 občanského zákoníku výjimka. Vztah obecné právní úpravy ve smyslu § 1400 a násl. občanského zákoníku a právní úpravy svěřenských fondů je rovněž hojně diskutovanou otázkou. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že i přes to, že se jedná o odlišné instituty, bude obecná právní úprava správy cizího majetku aplikována s odkazem na § 1456 občanského zákoníku i při výkonu činnosti svěřenského správce.

Pro správné vymezení institutu správy cizího majetku je klíčové stanovení jeho hranic. Zatímco předloha české právní úpravy vychází z širokého výkladu pojmu správy cizího majetku, české pojetí je v tomto ohledu užší. Jedním z hlavních znaků je určitá míra autonomie správce při vykonávání jeho činnosti. Správou podle § 1400 a násl. občanského zákoníku tedy nelze považovat například pouhou detenci majetku nebo zmocnění ke konkrétnímu právnímu jednání. Kvalita správy je tak rozhodujícím faktorem, který slouží jako rozlišovací kritérium pro určení, zda se jedná o správu majetku.

Práva a povinnosti osoby správce majetku

Správce při výkonu své činnosti disponuje určitými právy a povinnostmi, které primárně vycházejí z toho, zda se jedná o správu prostou, anebo plnou. Bez ohledu na to, o jaký typ správy se jedná platí, že správce je povinen správu vykonávat osobně. V případě, že bude správcem právnická osoba, bude za tuto zpravidla jednat její statutární orgán, nebude-li ujednáno jinak.  Správce se rovněž může nechat pro jednotlivá jednání zastoupit, v takovém případě nicméně odpovídá za pečlivý výběr této osoby a související udělení dostatečných pokynů.

Dále platí, že správce má právo na odměnu za výkon své činnosti. Nejedná se nicméně o podmínku výkonu této funkce, přičemž odměna správce je postavena na bázi vyvratitelné domněnky úplatnosti. V případě, že se strany nedohodnou jinak náleží správci za jeho vykonanou činnost odměna obvyklá. Obvyklost odměny se posuzuje i na základě odborných zkušeností správce. V případě uzavření smlouvy o správě je možné stanovit výši odměny správce na libovolnou částku, případně lze uzavřít smlouvu o bezplatném výkonu činnosti správce a stanovit, že svěřenský správce nemá na odměnu nárok.  Odměna správce bude zpravidla hrazena ze zisků ze spravovaného majetku, a to není-li stranami ujednáno jinak.